Poradce

Tuhle mne napadlo jedno přirovnání, které by mohlo napomoci pochopit, co to je svěřit svůj život do Božích rukou.

            Představ si, že jsi podnikatel. Musíš řešit mnoho problémů ve firmě, především finančních. A vedle toho i značnou existenční nejistotu. Jednou se daří, příště proděláš kalhoty. Každý z podnikatelů by měl rád ve svých rozhodováních určitou jistotu. Že následující krok, investice se mu vrátí, pokud možno se ziskem, že se během doby jeho investování na trhu podmínky nijak dramaticky nezmění. Že nenarazí na nepoctivce, kteří ho podvedou a on opět bude tratit, a podobně. To je řehole podnikatelů.

            Proto si někteří, především, jde-li o větší částky peněz, najímají a platí finančního poradce. Experta, který mu poskytne odborné zázemí, rady, vyhodnotí nejlepší způsob, jak investovat. Pan podnikatel poradce vyslechne a pak se rozhodne, nebo nerozhodne na jeho rady dát. U těch dobrých poradců bývají někdy finanční operace i dost krkolomné a zisku, výrazného zisku se často dosáhne i za cenu počátečních ztrát. Přesto podnikatel poradci věří a toto riziko podstupuje.

            Podobně to „funguje“ i ve vztahu člověk-Pán Bůh. I ten nahoře je něco jako finanční poradce, který má mnohem větší přehled, co mi je k užitku, kde je pro mě výhodné „investovat“. A je na mě, zda na jeho rady dám, či ne. Pokud ano, mnohdy se zpočátku zdá, že to byl mizerný tah. Protože se nic neděje, nebo se mám zdánlivě i hůř, než kdybych si svůj život zařídil podle svého a na „pánbíčka“ kašlal. Ale on ví, kudy člověka vést. A zdánlivé ztráty se nakonec projeví ve finálním výsledku jako velmi rozumné investice. Přitom mi tenhle poradce své rady nevnucuje, pouze doporučuje. Mohu, ale nemusím se jimi řídit a dát na jeho slova. Jsem ve vztahu k němu zcela svobodný.