U faraona
Josefa šoupli do pevnostní kobky, ale pro vzorné chování si tu dlouho nepobyl. Nýbrž se po čase stal pravou rukou žalářníka. U Putifara se v krátké době stal pro své schopnosti správcem domu. Tady, dá-li se to tak vůbec nazvat, také. Stará se o vězně a chod věznice jako takové, organizuje její denní řád, dohlíží na rozdělování skromných dávek jídla. Žalářník si Josefa nemůže vynachválit. Bodejť ne. Vždyť za něho dělá skoro všechnu práci. Dobře a ještě zadarmo!
Jednoho krásného odpoledne zařinčely zbraně eskorty, otevřela se mřížovaná vrata věznice a za doprovodu ozbrojenců do kriminálu přicupitali dva prominentní vězni. Sloužit panovníkovi v jeho těsné blízkosti sice přináší mnoho hmotných výhod, ale též riziko. Znáte přece ono pořekadlo: Panská láska po zajících skáče?
No, na takovou přízeň tedy doplatili královský pekař a číšník. Ještě v livreji a s bílou čepicí na hlavě je zavřeli do basy. Z minuty na minutu vyměnili pohodlné vypolštářované lůžko za hromadu nahnilé slámy. A zpytujte svědomí, hošánkové!
Oba, pekař i číšník, měli první noc hodně mizerné spaní. A nebylo způsobené jen nepohodlím. Chudáci možná ani nevěděli, proč tu jsou. Jestli se něčeho dopustili, nebo je sem strčili z jakéhosi králova rozmaru. Tak i tak, otázka života a smrti zněla: Co bude zítra?
V tak neurovnaném duševním rozpoložení se oběma zdál v noci sen. Asi hodně neobvyklý, protože ráno si o snech vypravovala celá věznice. Ostatně, o čem se po celý den měli bavit? Každá novinka přijde vhod.
„Hele, slyšeli jste, co se těm novejm dneska zdálo?“, letí od mříže ke mříži, diskutuje se v jednotlivých celách.
Josefovi se zpráva o snu prostě nemohla vyhnout. Střetával se s ní na každém kroku. Když tedy v poledne usedl nad miskou s boby a cibulí, zamyslel se.
„No jó! To by mohla být pravda, to dává smysl!“, ťukl se do čela a rychle zhltnul poslední sousto. A pak se vypravil za odsouzenci.
(Bible o následujícím jednání nic neříká. To co nyní vypotím z hlavy, je má soukromá kalkulace, vycházející z praktického života. Na pracovišti máme také vězně, umím si tedy některé situace dosadit.)
Za mírný poplatek číšníkovi a pekaři nabízí výklad snu. Aby bylo jasné, nic nemorálního to není. Ani jeden z nich není žádný chudáček. Druhý den před večerkou dostali totiž lepší stravu, samostatnou kobku s čerstvou slámou, z domova jim přinesli vlněnou deku, aby nenachladli. Takže buď oni sami, nebo jejich blízcí musí mocně uplácet. Proč by si tedy Josef nemohl nechat zaplatit solidní službu? Jim neuškodí a potřebnému chudákovi to pomůže. Taková bývá logika života.
Uvelebili se na snopku slámy a vypravují. Josef pokyvuje hlavou, drbe se v rozcuchaných vlasech, chvíli kouká na jednoho, hned na druhého smutnýma očima, hned dodává výkřiky pochopení naděje, pak se zase zachmuří. Ti chlapi museli mít zadky sevřený a srdce jako ve svěráku. Raději něco takového nezažít.
Sny si byly dost podobné. Číšníkovi vyrostla vinná réva o třech ratolestech a on naléval pak faraonovi víno do číše. „To je jednoduché“, řekl Josef. Za tři dny tě z lochu pustí a ty zase budeš pánovi sloužit.“
Když to slyšel pekař, rychle chtěl po Josefovi výklad také. Chudákovi ale v zápětí na to ztuhly rysy a on se rozklepal. „Milý pane“, obrátil se na pekaře Josef. Pro vás mám veskrze nepříznivý výklad. Nejpozději do tří dnů vás nechá farao pověsit. Ptáci, co vám zobali z košíku na vaší hlavě to dosvěčují. Za tři dny vám z hlavy budou rvát maso.“ Těžko, přetěžko se pak pekaři usínalo.
Po třech dnech se předpověď do puntíku splnila. Číšníka povýšili, pekaře pověsili. První, co přežil, potvora, ale pro samou radost zapomněl na slib, daný Josefovi. Že se za něho přimluví u faraona. Takže si milý Josef musel ještě odkroutit další dva roky.
I stalo se, že i faraonovi se zdál jednoho večera neobvyklý sen. Z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a začalo se pást. Za chvíli na to z vody vyšlo ale sedm krav podvyživených a ošklivých. A ty předchozí hovězinu sežraly. Král procitl a setřel si s čela pot. Uf! To byl ale blbej sen!
Zavřel oči a za chvíli zase usnul. A opět sen. Tentokrát na břehu Nilu vyrůstá stéblo pšenice a z něho sedm klasů, krásně plných a bohatých na zrno. Agrárníkovi, jako byl farao, srdce zaplesalo radostí nad takovou úrodou. No jo! Ale hned vedle vyrostlo stéblo obilí se sedmi klasy hubenými, seschlými a spálenými východním žhavým větrem. A ty, jako masožravé potvory, se vrhly na klasy bohaté a pozřely je i se štětinami.
Král, coby zodpovědný panovník, nemohl takový sen hodit jen tak za hlavu. Co když mu tím chce božstvo něco vzkázat? Nadarmo mu kněží odmalička nevštěpují do hlavy, že je něco jako zástupce bohů na zemi. A sen, to je dar bohů.
Hned ráno si proto nechal svolat všechny své věštce a mudrce. Ale ti svorně krčí rameny. To my nevíme. „Jak to, že nevíte? Co jste to za věštce?“, zlobí se farao. Ale houby mu to je platné. Tehdy se osmělil jeho číšník a řekl: „Naše nejmilostivější Slunce, ráčíte si ještě vzpomenout, jak jste se na mne kdysi rozlítil a nechal mě strčit spolu s pekařem do lochu? Já tam tehdy narazil na velmi zajímavého člověka, který umí sny také vykládat. A dobře.“ Načež tatíčkovi Jasnému slunéčku dopodrobna vyložil, jak se to tenkrát všechno událo a jak měl do každého detailu černooký mlaďoch pravdu.
„Posla!“, houknul farao a hned naběhl jeden z rychlonožků. Pán dal instrukce a posel odběhl za velitelem královské stráže. Netrvalo dlouho a Josef stál, už pěkně vykoupaný, vymydlený a navoněný před faraonem. A panovník šel hned k věci. „Zdálo se mě to a to a jako zodpovědný představitel mocnářství chci vědět, co sen znamená. Jestli náhodou nevěští něco, co bych měl jako panovník s předstihem vědět.
Josef se uctivě zlomil v pasu a odvětil: „Vaše oba sny jsou o jednom a tom samém. Můj Bůh a Pán, Hospodin, buď mu vzdána čest a sláva, vám tím chtěl naznačit, že jde o velmi vážnou věc a neměl byste to hodit za hlavu. A co sny znamenají? Za krátko se začne rodit mnoho výborné úrody. Přebytků bude tolik, že lidé s úrodou začnou šeredit. Ostatně, na dobré bydlo si člověk zvyká velice snadno. Blahobyt Egypt navštíví na dlouhých sedm let. Pak ale spadne klec a na dalších sedm let přijde neúroda. A veškerý blahobyt bude zapomenut. Východní vítr spálí všechno obilí, neukápne ani kapka deště. V celé široké oblasti nastane strašný hlad.
Ony sny nás vedou k zodpovědnému a prozíravému jednání. Poohlédněte se po zkušeném moudrém muži a dosaďte ho za vrchního správce země. Po dobu hojnosti ustanovte dohlížitele a ti ať po dobu sedmi let z úrody vybírají pětinu jako daň. Nechte postavit sýpky a do nich úrodu uschovejte. Až nastanou roky hladu, zabezpečíte jimi zem před pohromou.“ Josef se opět uklonil a uctivě ustoupil do pozadí.
Přítomní dali hlavy do hromady a rokují nad snem i nad Josefovým návrhem. A ať se snaží vymyslet to či ono, Josefův návrh se zdá všem jako to nejchytřejší a nejmoudřejší, co se dá v příštích letech udělat.
Nakonec farao povstal, všichni naopak padli tváří k zemi a pronesl: „Když ti ten tvůj Bůh dal tohle všechno poznat a dokonce ti i poradil, jak problém řešit, asi nemá cenu hledat někoho moudřejšího, než jsi ty. Proto tě ustanovuji za správce svého domu a všechen lid tě bude poslouchat. Já, farao, tě budu převyšovat jenom svým trůnem.“ Načež sundal z ruky zlatý prsten a navlékl mu ho na prst. Pak Josefa oblékli do bělostného roucha a na krk mu pověsili zlatý řetěz. Naložili ho do vozu pro faraonovy zástupce a s velikým humbukem pak novopečeného hlavouna vozili po království, aby každý věděl. „Hle, toto je moje pravá ruka a bez něho a jeho svolení nehne v zemi nikdo rukou ani nohou. Tak nařizuji já, farao!“
Nezůstalo jen u toho. Josef dostal nové, panské jméno. Přejmenovali ho na Safenata Paneacha, což prý znamená po egyptsku Zachránce světa. To bych ještě skousnul, být na Josefově místě. Ale on dostal jako státní úředník befelem i nařízení, okamžitě se oženit. Hele, milánku, nemysli si ale, že si vezmeš nějakou obyčejnou místní trajdu! Ani náhodou! My ti nevěstu najdeme. A tak Josef vyfasoval nevěstu ze státních rezerv. Dostal za ženu dceru kněze z Ómu jménem Asenata. Za slávu se platí.
Josefovi bylo prý tou dobou už třicet let. Dal se do díla. Přeorganizoval nilskou samosprávu, nechal postavit ohromné sýpky, sháněl schopné a moudré lidi pro vedení hospodářství. Farao si liboval: „To byl nápad, udělat správcem země člověka z lidu! Není, jako ti mí bařtipáni, odtržený od života a vyzná se, pacholek jeden. To se mu tedy nemůže upřít.“