Nový zákon - Pokušení na poušti

Biblické pokušení bývá vnímáno velmi mýticky. Jenže do pokušení, i toho Ježíšova, se můžeme dostat denně i my.

POKUŠENÍ NA POUŠTI

Ježíš vyšel na poušť a tam se postil mnoho dní, až silně vyhladověl. Tehdy k němu přistoupil pokušitel a řekl: „Jestliže jsi Syn Boží, jak o sobě říkáš, proč neproměníš tyhle kameny na chléb, aby ses nasytil?“

Ježíš útok odrazil slovy: „Není jen samým chlebem živ člověk. Ale každým slovem, vycházejícím z úst Božích.“  

            Tehdy ho vzal ďábel na vrcholek chrámu v Jeruzalémě a pokoušel ho: „Skoč dolů! Je přece psané, že tě tvůj Otec ochrání a v případě potřeby ti pošle anděly, kteří tě podrží a opatrně snesou.“

Ježíš ho odpálil slovy: „Ale také se píše, že nebudeš zbytečně pokoušet Pána Boha!“

            Nakonec ho ďábel vynesl na vysokou horu, odkud bylo vidět do široké krajiny a navrhl mu:

„Pořádně se okolo rozhlédni. Tohle všechno ti bude ihned patřit. Stačí jen maličkost. Skloníš přede mnou hlavu.“ Ježíš na jeho nabídku reagoval slovy. „Jdi pryč! Nechci s tebou mít nic společného. Jenom Hospodinu, Bohu našemu se budeš klanět a jeho uctívat!“ Citoval slova ze Zákona. Tehdy ho pokušitel opustil a víc ho už neobtěžoval.

            Biblický text jsem přepsal volně z části svými vlastními slovy. Trochu proto, abych omezil co nejvíc archaičnost i trochu mystičnost onoho oddílku Písma a tak zabránil vaší případné počáteční nedůvěře.

            Představte si, že jste v roli někoho jako byl Ježíš. Od narození jste přesvědčeni o svém výjimečném postavení i poslání. Časem začnete přicházet i na to, že se tahle výjimečnost začíná i prakticky projevovat. Umíte něco, co druzí neumí. Co z vás dělá hvězdu první velikosti. Začnete si uvědomovat i cenu takových schopností. Co všechno by se s tím dalo podniknout, dosáhnout. Jak by se nechali lidé okolo vás krásně otočit okolo prstu a zobali vám z ruky. Manipulace s lidmi přináší pocit moci. Máte je „v hrsti“. Přináší pocit vaší jedinečnosti. To samozřejmě hřeje u srdce, co si budeme vykládat. Moc ale také přináší i mnoho výhod materiálních. Můžete si dovolit věci, které jsou druhým po celý život zcela nedostupné. A čím onen rozdíl mezi vámi a jimi bude větší, tím lepší a větší pocit nadřazenosti a příjemný pocit výjimečnosti budete prožívat.

            Tak to je obsah našeho příběhu o pokušení. Jestli onen ďábel měl nebo neměl fyzickou podobu, ztrácí najednou na aktuálnosti. Oním pokušitelem totiž v takovém případě bývá naše Já, naše ego, naše pýcha. Ježíš jako člověk nebyl o nic ošizený. Ani o tohle. I on si musel boj sama se sebou vybojovat. Navíc, bylo mu asi třicet. Tedy věk, kdy je člověk plný síly, elánu a plánů do budoucna. On to měl o to těžší, že znal co má následovat. Konec. Žádná budoucnost, žádné užívání si života. Vše bylo pouze v jeho rukách, jak se zachová. Couvneš? Nebo se podřídíš? Umíte se vžít do takové situace?

            Pokušení se ozvalo navíc ve velmi nepříznivé době. Byl vysláblý a hladový po dlouhodobé meditaci, kdy si musel v hlavě srovnat, jak v životě dál. Vědom si svých neobvyklých schopností, jistě ho napadlo: Co si to vyzkoušet? Mám hlad, až se mi dělají před očima mžitky. Tak co? „Vyčaroval“ bych si bochníček chleba...

Možná z toho horka, které na poušti panuje, dostal na chvíli halucinace. Tedy opět oslabení vůle. A napadlo ho: „Kdybych nyní skočil s téhle skály a věřil, jistě bych se nezabil. Měl bych si to zkusit a risknout to. Lepší teď, než na veřejnosti. Co kdybych se pak zesměšnil nepovedeným pokusem?“

            O posledním pokušení jsem psal na začátku. Jistě si moc dobře uvědomoval, jaké schopnosti vlastní a co to v lidském životě znamená a jaký prospěch by z toho mohl mít. Stačilo by málo. Dát přednost (sklonit hlavu) před jinými hodnotami v životě.

            Biblická mluva někdy trochu svou archaičností a používáním slovních obrazů zakrývá zřetelný význam slov. Moderní člověk mluví víc věcně a konkrétněji. Ale to na obsahu nic nemění.

            Ježíš byl ve fyzickém „provedení“ člověk jako my. Takže bychom jeho zápasu měli velmi dobře rozumět. Vždyť je to tak lidské! O to víc ale i ocenit, jak náročný boj to asi musel hned na začátku jeho „kariéry“ být. Všeho se vzdát a obětovat celý další život pro „cosi“, co nemá konkrétní, hmatatelnou podobu. Co je jako obláček páry mezi prsty. Držíte ho a nedržíte. Stačí trochu fouknout a kde je? Co z takového života mám? Ježíš se přesto nakonec pro onen obláček páry rozhodl.

Z lásky k nám a poslušnosti k Otci.