Králův sen

Stalo se jednou, že král a panovník babylonský měl během noci velmi zlý sen, který ho rozrušil natolik, že pobledla jeho velikost i sláva. I svolal svoje nejlepší hadače, vykladače snů, jakožto hvězdopravce a věštce a žádal po nich jeho výklad.

„Pane a vládče, rádi ti poskytneme vyčerpávající odpověď.“, řekli ti mužové. „Ale nejprve nám sděl obsah svého snu. Co se ti vlastně zdálo?“ Načež se Nebúkadnesar rozlítil královským hněvem a pravil: „Sen si nepamatuji. Jenom vím, že mne velmi rozrušil. Od čeho mám ale právě vás, hadače? Od čeho vás platím? Abyste můj sen uhádli a sdělili mi ho, ne!? Tak se snažte, ať nemusím dlouho čekat, jinak vám hrozí kat!“

            Věštci dali hlavy dohromady, ale nic nevymysleli. Jen se snažili čas natahovat, jak se dalo. Nakonec králi došla trpělivost. „No!? Co je s tím snem?“

„Pane a vládče,“ řekli věštci, „žádáš po nás nemožné. Číst myšlenky druhého. To umí jen bohové. Něco takového žádný člověk neumí.“ Žel, jejich vlastní přiznání nemohoucnosti je přivedlo vzápětí pod ruce kata. Král je ve své prchlivosti nechal postupně vybíjet. Nezůstalo ale jen u shromážděných hadačů. Jeho hněv se přenesl i na lidi okolo něj, takže nakonec hrozila smrt i nám.

            Zastavil jsem proto velitele královské stráže Arjóka a ptal se na příčinu královy přísnosti. Arjók mi důvody ochotně sdělil a já hned pospíchal za králem. Nechal jsem se uvést, padl před ním na tvář a řekl: „Nejjasnější hvězdo východu, buď na věky zdráv a veleben. Prosím, vyslyš svého nehodného služebníka a nakloň k němu svůj sluch.“ Král milostivě pokynul a já mu dal návrh. Ať pozastaví vybíjení nehodných služebníků a dá mi čas od západu slunka do jeho východu. Že se za tu dobu pokusím požádat svého Boha Hospodina, aby mi sen i jeho význam sdělil. Král Nebúkadnesar souhlasil a vraždění nevinných lidí pozastavil. Neodpustil si ale pohrůžku. Pokud prý jeho tužbu, dozvědět se obsah a význam snu neuspokojím, půjdu pod sekeru jako první já a za mnou ostatní.

            Sdělil jsem výsledek svého jednání s králem svým přátelům. Provedli jsme patřičný očišťovací rituál a pak se v úpěnlivých modlitbách obrátili na Hospodina. Aby mi laskavě sdělil tajemství králova snu, já ho mohl vyložit králi a tak zastavit vraždění.

            K ránu jsem upadl do spánku, podobného těžké mdlobě a tehdy se mi před očima zjevil hrozný obraz. Když jsem se uklidnil a pořádně si ho prohlédl, objevil se přede mnou anděl, podobný záři blesku. Anděl mi pak sen vyložil.

            Probral jsem se z mrákot, třesa se celý hrůzou a bázní. Tohle mám sdělit Nebúkadnesarovi? Krve žíznivému netvorovi? Jakou naději mám na přežití, až mu sen vyložím? Nebylo by lepší říci, že obsah snu neznám? Král by sice nechal popravit ještě pár desítek lidí, ale pak by se situace uklidnila. Výkladem snu riskuji, že rozpoutám ještě větší peklo. Hospodine, cos mi to učinil? Opět jsem v pokoře sklonil hlavu a hledal sílu na modlitbách pro příští hodiny.

            „No, Danieli!? S čím přicházíš?“, ptal se ráno pobaveně panovník. Jeho oči šlehaly blesky a nevěstily nic dobrého. Zhluboka jsem se nadechl, zavřel na okamžik oči a v rychlé modlitbě volal: „Hospodine, buď při mně! Staň se podle tvé vůle.“ A jal jsem se králi vykládat jeho sen...

            „Králi!“, řekl jsem. „Když jsi v klidu odpočíval na svém lůžku a přemítal, přepadly tě starosti o budoucnost tvé země. Tehdy ti ten, kdo taková tajemství o budoucnosti jediný zná, dal prostřednictvím snu odpověď na tvé starosti. To co ti nyní povím, není výsledek mých úvah, nebo moudrosti. Ale slova Hospodina, mého Boha, kterého jsem po celou noc prosil, aby mi ono tajemství prozradil a já ti ho mohl nyní vyložit. Tady tedy je onen sen i jeho výklad:

            Ty jsi, králi, viděl jakousi ohromnou sochu, jejíž lesk i sláva byla mimořádná. Stála proti tobě a její vzhled byl strašlivý. Hlavu měla z ryzího zlata, hruď a paže z nejčistšího stříbra, břicho a boky byly vyrobeny z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa, dílem z hrnčířské hlíny. Viděl jsi také, jak bez zásahu lidských rukou se uvolnil veliký kámen a udeřil do železných a hliněných nohou oné sochy a rozdrtil je. Rázem bylo rozdrceno i železo, měď, stříbro i zlato a válelo se po zemi jako plevy na mlatu v čase letních žní. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. Kámen, který udeřil do sochy a porazil jí, vyrostl mezi tím ve velikou skálu, která pokryla celou zemi. To je tedy sen, který se ti zdál a který tě, pane a vládče, tolik rozrušil.

            Též jeho výklad ti hned prozradím. Ty jsi král králů, nejmocnější a největší v tomto světě. Není to ale tvou zásluhou. Moc nad lidmi, zemí i zvěří jsi dostal od Panovníka nebes. Tak se mu zlíbilo. Ty jsi v onom snu tou zlatou hlavou. Po tobě povstane další království. Významem i slávou již nižší, než je v současnosti to tvé. Pak přijde království třetí, měděné. A čtvrté, železné, které bude jako železo drtit a tříštit vše, co se mu postaví do cesty. Že jsi viděl nohy sochy a její prsty dílem ze železa, dílem ze sprosté hlíny znamená, že i následující království bude mít tvrdost železa, ale i křehkost hlíny. Království bude tak různorodé a smíšené, že k sobě lidé nedokážou přilnout. Jako nemůže splynout železo s hlínou v jedno. Ve dnech těch králů dá Bůh povstat, bez zásahu lidí, království jinému a mocnému, které bude trvat na věky. Sám veliký Bůh ti dal, pane a vládče poznat, co se v budoucnosti stane. Je to pravda a můžeš se na slova proroctví spolehnout.“

            Král se zděsil z oněch slov a v hrůze padl na svou tvář a dlouho tak setrval, leže na koberci před trůnem. Pak vstal a řekl: „Váš Bůh je skutečně Bohem nad bohy a Pánem nad pány. Odhaluje tajemství, která zůstávají jiným skrytá. Buď chválen a veleben tvůj Bůh, Danieli.“ Pak rozkázal sloužícím, aby mě bohatě obdarovali z královské pokladnice a chtěl mne ustanovit správcem nad celým Babylonem. S díky jsem odmítl. Prosil jsem krále o pochopení i milost. Že bych rád zůstal na jeho dvoře a v jeho blízkosti. A jako náhradu za sebe jsem navrhnul své tři přátele. Kteří se vyznačují spravedlností, čistotou i poctivostí a jistě krále ve své funkci nezklamou. Král souhlasil a stalo se.