Neboj se, nedorazím tě
NEBOJ SE, NEDORAZÍM TĚ
Ale kašlal na farizeje i všechny vyhlašované zákazy a církevní poučky a řídil se vlastním přesvědčením (aby nedošlo k omylu: jeho přesvědčením byl Boží zákon lásky) a tím, co hlásal a čemu cele podřídil svůj život. (Já mám pro život podobné motto z Písma: „Lépe je poslouchat Boha, než člověka“.) Mottem jeho konání i oporou, proč si stát za svým, se mu stalo slovo starozákonního proroka, které je v našem textu citované, proroka Izaiáše:
„Hle, můj milovaný služebník, kterého jsem si vyvolil a zamiloval. Jemu dám k dispozici svého Ducha. (Takže v jeho moci bude konat to, co všechny v jeho okolí udiví). A svými skutky i činy bude vyhlašovat soud. (Psal jsem o tom. Odkrývat pokrytectví.) Nebude se hádat, ani nebude nikde na náměstích a ulicích měst slyšet jeho zvýšený hlas. Svými slovy ani skutky nikoho nedorazí, nezadupe do země. (Je tu krásné přirovnání: „ Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí.“ Vidíte? To je v mantinelech zákona Boží lásky. Jsi lempl, hajzl. Ale já ti to nepřišel ještě víc zdůraznit. Abych tě ještě víc ponížil, zadupal do země, ještě víc pošpinil. Já vím, že jsi někdy sám ze sebe nešťastný a bezradný. A nevíš si s tím rady. Že se podobáš oné nalomené trávě. Stačilo by tak málo aby se položila docela. Ale já ji nepřišel dolomit, ale podepřít, zpevnit, aby se mohla vzpamatovat, napřímit, víš?) Takový postoj, ač posmívaný a tolikrát znevažovaný, má šanci jednou dojít naplnění a zvítězit. A jedině v tom je skutečná naděje pro lidi i celé národy.“ Tak to je hodně volný překlad slov onoho proroka. Ale je to též obsah poselství Slova Božího. Já nepřišel soudit (vaše činy vás odsuzují samy), já vám přišel podat pomocnou ruku, přináším vám naději!
Ježíš nepřestal a v tu samou sobotu uzdravoval jako o závod. Přečtěte si, co pak o něm v bezmezném vzteku jeho odpůrci prohlašovali: „On vyhání démony (rozuměj: uzdravuje) ve jménu Belzebuba (Ďábla) !“
Opět, po kolikáté, se tu nabízí paralela s minulostí dávnou i zcela nedávnou, nebo někdy i současností. Když si nedáš pokoj, nebo na tebe nedovedeme najít nic, čím tě zničit, obviníme tě z něčeho abstraktního. Je to paradoxní, ale na to lidé většinou slyší. A čím je obvinění nepravděpodobnější a blbější, tím víc zabírá.
Všichni, kdo se nevezou s hlavním proudem, kdo se z nějaké příčiny nehodí do krámu, kdo nepasuje do obecného vnímání dané současnosti, kdo pochybuje o současném systému a jeho právech a jeho vůdcích, kdo, nedej bože, má dokonce na lidi vliv v jiném směru, než oficiální moc, je nebezpečný a je třeba se ho zbavit. Takový člověk „propadl ďáblu“, nebo „ztratil duši“, a proto není nic špatného ho sejmout, zabít, izolovat.
Ježíš jejich slova opět obrací proti nim. „Jestliže uzdravuji a pomáhám bližním ve jménu ďábla, v jakém jménu se o to pokoušíte vy? Kdo tu lidem tvrdí, že nemoc a jejich utrpení je projevem ďábla? Vaše slova jdou proti vší logice! Jak by potom takové panování asi mohlo obstát?“ A o kus dál to vysvětluje ještě jinými slovy: „Dobrý strom nese dobré ovoce, špatný špatné. Obráceně to nelze. Jste-li pod mocí Boží lásky, nemůžete dělat zlé skutky, ale jen skutky lásky. A naopak. Jste-li zcela pod vlivem Zlého, těžko je možné od takového člověka čekat skutky milosrdenství a lásky.“ A na závěr připomenu ještě jedna Ježíšova slova: „Po ovoci jejich poznáte je.“ Jenže to předpokládá “přemyšlování o mnohém“ a nebýt jako tupé stádo. Přemýšlet nad podstatou věci a dění, vnímat nejen materiální a dočasné výhody, ale celkový dopad mého rozhodnutí, konání. A také - již jsem se zmiňoval – předpokládá trochu jiný žebříček hodnot. Ten vám já samozřejmě nezměním a nehodlám brát. V úvodní stránce jsem napsal, že vy sami musíte udělat zkušenost, že vás nenaplňují, že někde v hloubi duše toužíte po NĚČEM. Pokud ano, jste na dobré cestě.