Jak dál?

Amos, 5k.,1-15

Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít! Nedotazujte se Bét-elu, nevcházejte do Gigolu, neputujte do Beer-šeby…

Dotazujte se Hospodina a budete žít!

Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak (sami) říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo!

Pane, jak dál v životě? Tak se často ptám, když se dostanu na nějaký předěl. Když se něco ukončí a já chvíli nevím, „do čeho se vrtnout“, když jsem přišel o zaměstnání a najednou vyvstala otázka, co dál. Nikdy jsem to nebral jako tragedii. Že by se mi snad „zhroutil“ život. Vždy jsem to chápal jako novou etapu něčeho, začátek čehosi. Otázka je ČEHO? Co se tím NOVÝM myslí. A jakým způsobem hledat, jakým způsobem se naladit na boží hlas. To je to ono naslouchání. Způsob našeho hledání a ptaní se. Hlavou se samozřejmě honí spousta myšlenek, nápadů, variant, co by se mohlo. Jenže, Pane, co je vlastně v této chvíli Tvá vůle?

Já chci jít v životě tak, jak chceš Ty sám! Uvědomuji si zároveň, že Tě ale do něčeho svou netrpělivostí a přehnaným snažením tlačím. A že tedy má slova o naprosté odevzdanosti do tvých rukou, i samotná praxe to uvádět v život jsou v rozporu navzájem.

            Tak v takovémto rozpoložení se mnohokrát v životě nacházím. Proto hned počáteční slova kapitoly jsou aktuální a dávají mým otázkám jasně vymezený rámec. Dotazuj se a budeš žít! Ptej se. Hledej. Otázky a pochybnosti jsou jistě regulérní a na místě. Navíc užitečné. Nutí k přemýšlení. A přemýšlení samotné vede k mnoha jiným pohledům. Nejsi pak ustrnulý s klapkami na očích. Ale je to metoda pracná a často bolestivá a klopotná. Jenže i touto formou Pán nebes vychovává.

            Je zajisté snadnější ukázat jasně a jednoznačně. TUDY. Ale pro můj další život a rozvíjení se to mnoho ceny nemá. Lepší je se toho dopátrat s boží pomocí sám. Taková zkušenost je cennější a hodnotnější.

            Takže první problém je vyřešený. Hledej, ptej se. Pochybnosti ve víře nejsou degradací, ani něčím negativním. Ale přínosem. Mnohem důležitější otázka se nabízí následovně. KDE HLEDAT? Jen v tom kratičkém výseku páté kapitoly odpověď zaznívá dvakrát. Dotazujte se Hospodina.

A hned na to tu je protipól. Neptejte se Bét-elu, Gilgálu, Beer-šeby…To byla posvátná místa. Na některých z nich se v minulosti dokonce Hospodin i zjevil. Tedy v dnešním podání by se daly nazvat něčím jako poutními místy. Nemusím ale být příslušníkem katolické církve. I já sám mám ve svém životě, v sobě samém kdesi hluboko svá „poutní místa“. Ke kterým se vracím, čerpám z oněch prožitků, které se mi kdysi poskytly sílu, naději. To je v pořádku. Také Izraelité si i na samotný příkaz Hospodina připomínali některé události z minulosti. Aby „věděli“. Jenže v konkrétní situaci, teď v tuto chvíli, je moudřejší mít čistou hlavu. Nezatěžovat jí „co bylo“ a hledat novou odpověď. Aktualizováno do současného způsobu mluvy a myšlení: být pružný.

            V onom hledání jsou nastavena jen jistá pravidla. Protože se samozřejmě nabízí velké množství řešení i možností samotných. Tady je to vyjádřeno slovy: Hledejte dobro, ne zlo…a pak něco o právu a podobně. Jinými slovy: Ač se vám nabízí kolikrát i atraktivní nabídky, nezapomeňte na jakousi vnitřní cenzuru. Líbilo by se to Pánu Bohu? Je tahle cesta skutečně do důsledku cestou, shodující se s božími požadavky?

            V každé etapě svého hledání a nalézání mám naprostou svobodu volby. Je na mně, k čemu se přikloním. Čemu v danou chvíli dám nakonec přednost. Pán Bůh nás pouze upozorňuje na možné důsledky.

„ Hele, pozor! Tohle nedělej! Vypadá to pěkně, ale při podrobnějším ohledání, vidíš? Tady jsou slabiny, tady je problém, který se časem rozroste do velkých rozměrů. A navíc: Já takové lidi stíhám, nebo budu stíhat. Neřaď se mezi ně. Doplatil bys na to. Jsi přece můj člověk, jsi blahoslavený. Neprodávej své blahoslavenství za mísu čočovice. Za chvilkový zdánlivý zisk.“ Pokaždé se mi doslova vnucují za podobných situací slova Pána Ježíše. Velmi výstižná: „Kde je vaše srdce, tam je i váš poklad.“ Vždy se budu rozhodovat přinejmenším pod vlivem svých dosavadních životních hodnot. Pod vlivem toho, co je momentálně v tuto chvíli pro mne důležité. Žijeme nohama na zemi, reálný život. Nemohu tedy být myšlenkami jen kdesi v oblacích. Mnohem důležitější je, co je z dlouhodobého hlediska mými prioritami, životními hodnotami. Ty by měly mít poslední slovo v takovém rozhodování. Jestli myslím svou víru skutečně vážně, pokud jsem svůj život podřídil doopravdy Božím požadavkům, jestli jsem odevzdal svůj život do božích rukou nejen formálně, pak tohle musím brát v potaz.

            Mé rozhodování, často „na blind“ by mělo mít pak asi takovouto praktickou podobu: Pane, já tuhle nabídku beru, protože se mi zdá dle mého rozumu i předchozích úvah dobrá. Ve svých kalkulacích jsem nevynechal ani Tebe. Proto říkám ano. Vzhledem k tomu, že jsem a chci být tvým, do svého rozhodnutí započítávám i variantu č. 2. Že to tak nemusí být dobře a že jsem ochotný v případě, že se věci budou vyvíjet proti mému „přesvědčení“, změny. Byť na tom budu hmotně tratit. Jsem ochotný KVŮLI TOBĚ i nepříjemné změny.

Jen bych chtěl na tomto místě ujistit každého, kdo tak učiní: Pán Bůh dává každému podobnému bláznu pro Něho zaslíbení, že se nemá bát. Protože mu na oplátku vše stonásobně vyhradí. Někdy v „naturáliích“, jindy jinak. Ale vynahradí stonásobně. Podobné situace jsou velmi často jen malým testíkem naší opravdovosti.

            Pro ty, kdo nechápou. Představte si, že jste ve firmě a nabízí se vám solidní postup v kariéře. Jistě vás nenechají hned na samém začátku o všem rozhodovat. A někdy vás dokonce záměrně vystaví situaci, kdy se musíte těžce rozhodovat, jak a na čí stranu se postavit. Teprve když se řádně osvědčíte, získáte si důvěru i kredit k tomu, aby vám mohli odkrýt víc firemní karty, víc vás zasvětit do tajů firemní politiky a hospodaření a také i vám nabídli se víc spolupodílet na fungování firmy. Já životní cestu s mnohým hledáním i odbočkami chápu podobně. I Pán Bůh mne vede různými cestami, aby si mne otestoval, jak moc jsem pro jeho „firmu“ použitelný, a zda jsem dost loajální a užitečný.