O Lotovi

Četl jsem ten příběh už mnohokrát, ale teprve nyní jsem zaregistroval jednu malou epizodku z doby, kdy Lot se svou rodinou utíká ze Sodomy.

Připomenu kratičce předchozí děj.

Lot se usadil v nížinách okolo Mrtvého moře. Stal se z něho bohatý muž, „firma“ mu vzkvétala, velbloudi a skot se v tak úrodné zemi utěšeně množili. Proto vedení podniku předal svým podřízeným a sám žil „z úroků“. Mohl si nyní dopřát i takový přepych, že stan kočovníka vyměnil za kamenný dům v hradbách města Sodomy. Typický úspěšný podnikatel.

            Jen s tím majetkem a úspěšností to nebylo podle božího řádu tak zcela čisté. Jednak se vůči svému strýci Aramovi zachoval jako vyžírka a chamtivec a vzal si z nabízeného podílu jen samou smetanu, jednak životu ve městě a  jeho nevázaným a pochybným morálním poměrům musel platit značně vysokou daň.

            Když se situace okolo jeho návštěvníků vyhrotila, dozvěděli jsme se, že oni obyvatelé města Sodomy byli „na chlapečky“. Píše se, že chtěli mermomocí po Lotovi, aby jim dovolil návštěvníky „poznat“. Což v biblické mluvě znamená pohlavní akt. Lot pod tlakem tradičního zákona o pohostinství a nedotknutelnosti hostů odmítl. To vyvolalo velikou a bouřlivou reakci. Aby situaci uklidnil, nabídl rozvášněnému davu ke znásilnění dokonce i své dcery. Nepochodil. Nakonec byl návštěvníky v poslední chvíli násilím zatažený do domu a tam se pak jeho obyvatelé museli proti útočníkům zabarikádovat. Tak zle se situace vyhrotila.

Pozastavili jsme se tehdy nad Lotovým širokým svědomím, a volnou morálkou. Věděl, do čeho jde, znal poměry ve městě, mohl si bez velké námahy představit, čím za pohodlný život ve městě zaplatí. Že aby přežil, bude muset ve svých dosavadních postojích a názorech v mnohém slevit a přizpůsobit se. To v konečném výsledku znamenalo brát dosavadní Boží požadavky jaksi hákem. Jen formálně, spíš ze zvyku. „Holt, realita běžného života je jiná…“, řekl by i dnes mnohý z křesťanů.

            Jaký div, že se ráno cukal a byl víc jak neochotný, opustit město, dům, když na něho hosté naléhají. Dokonce se nenechal přesvědčit ani slovy, že městu zbývá jen několik málo hodin a že bude do základů se všemi obyvateli zničeno. Tak pevně zde už zapustil kořeny a sžil se s prostředím. „Dejte mi pokoj! Já nikam nejdu!“, vykřikoval. Nakonec ho hosté museli vzít jednoduše každý z jedné strany a z domu i města násilím odvést. Času se nedá poroučet.

            A teď nastává onen okamžik, vzpomínaný na začátku. Lotovi zachránci se ho snaží vyvléci na vzdálený vrcholek hory. Podle charakteru pohromy, která pak město postihla, se dá (snad) usuzovat, že přírodní katastrofa byla spojená se silným výronem dusivého kouře. (Čteme, že když se Abram ráno podíval do údolí, z míst kde stávalo město, se valil dým jako z vápenice.) A on, namísto toho, aby byl rád, že mu někdo nabízí pomocnou ruku a snaží se ho zachránit, se cuká a vymýšlí si. Čteme tam: „Uteč, neohlížej se nikde, jde ti o život. Jestli chceš vyváznout se zdravou kůží, nikde se nezastavuj, neohlížej. Nikde, rozumíš!?“

            Ale milý Lot namísto toho žvaní a žvaní: „Ale já takhle nechci! Pane Bože, je to fakt od tebe skvělé, že ti o mne tolik jde, ale tvůj způsob záchrany se mi ani trochu nelíbí. Nehodí se mi do mých představ, ani mých plánů. Hele, nešlo by to udělat trochu jinak? Já ti, když tak, poradím…“ A Lot navrhuje místo drápání se do strmého svahu kopce, o něco sice delší, a klikatou cestu po rovince do vzdáleného městečka, které je mimo ohrožení. A argumentuje pro jeho volbu slovy: „Vždyť je jen maličké…“ Tedy ve srovnání se Sodomou. A nejde tu pouze o velikost ve smyslu plošné rozlohy, ale i maličké, nevýznamné co do provinění a hříchu v očích Hospodinových. (Opravdu? V Božích očích je hřích jako hřích.)

            Z příběhu se pak dozvídáme, že do místa záchrany stejně nedošli všichni. Lotova žena, zřejmě si jí vzal za manželku z místních, náhlý odchod nedovedla zvládnout. A přes veškeré varování se na cestě otočila a s lítostí se pohledem s městem loučila. To jí stálo život.

            Zbytek rodiny nakonec do vyhlédnutého městečka bez další pohromy dorazil. Ale Lot tu nebyl šťastný. Navíc se bál. Nepíše se, čeho. Uvědomil si do důsledků zdejší poměry? Jaký dopad mohou na něho samého, nebo na jeho dcery mít? Nebo se bál pouze možné katastrofy, který může eventuálně postihnout i jeho místo azylu? Dá se předpokládat, že zdejší morálka obyvatel se příliš nelišila od morálky velkých měst, jako byla Sodoma  a Gomora. A tedy i osud městečka Sóar byl nejistý. (Trochu mne to přivádí k myšlence o pokoji. Ačkoliv se třeba i upřímně, ale sami ze svých sil snažíme o nápravu, skutečný pokoj a klid v srdci nemáme. Ten lze získat jen v naprostém odevzdání se – a poslušnosti – do Božích ruku.)

            Proto se za čas sebral a s dcerami se usadil přece jen vysoko v horách v jeskyni. Jenže maléry ho jaksi nechtěly opustit. Místo pobytu si vybral sice možná dobře, ale sám a neuváženě. Jeskyně byla daleko od lidí a on tu s dcerami žil podobně jako poustevník. Za nějakou dobu toho jeho dcery měly dost. Co víc, začaly se hlásit přirozené biologické potřeby a touhy. Pořádný chlap, který by je vzal do náruče a stiskl, ani ten, kdo by je obdařil dítětem, široko daleko nebyl a ani se nehodlal objevit.

Tenkrát roztoužené a nešťastné ženy dostaly pochybný nápad, který vzápětí také realizovaly.

            Jednoho večera tátu opily do němoty a pak se s ním šla nejstarší z dcer vyspat. Následující noc se to opakovalo. Jen do postele s tátou vlezla ta mladší. Tak se stal -  píše se, že nevědomky - Lot tátou dětí svých dcer. V očích nejen současné, ale i tehdejší společnosti zvrhlík. Ztratil takříkajíc kredit, vážnost. Ačkoliv jeho dosavadní snažení se právě tudy ubíralo. Stát se vážený, bohatým, vlivným a mocným mužem.

             Je to poučný příběh. Kolik z nás touží také v životě dosáhnout určitého postavení. Mít majetek, snadný život, něco u lidí znamenat, popřípadě mít i dostatek prostoru ovlivňovat chod světa okolo nás. Ve své podstatě to není nic špatného a „hříšného“. Jen jsem na jiném místě o majetku a penězích napsal, že Ježíš před tím varuje. A proč. Že mít hodně, nebo všechno vede k touze mít ještě víc. A že tahle touha se postupně stává pastí. Kdy pro vidinu „něčeho“ zapomeneme na důležitější životní hodnoty a začneme slevovat. Nejprve jen trochu, ale většinou dobré bydlo samo poskytuje ospravedlnění pro další ústupky. A aniž si to kolikrát uvědomíme, už jsme jedním ze „sodomských“. Neberte to osobně. Váš pád nemusí být hned v oblasti sexuálních úchylek.

            Pán Bůh se nám, navzdory našemu nezájmu, prostřednictvím situací i lidí okolo nás často snaží pomoci. Vidí totiž, kam nás to vtahuje. I jaké následky takový život přináší. Jenže my, zaslepení svou vlastní moudrostí a rozumem, nejen že se nehodláme řídit nějakým přiblblým moralizováním. Ale i v době, kdy nám doslova teče do bot, Pánu Bohu „radíme“, co by pro nás měl udělat. A jak se rozčilujeme, když „pánbíček“ neskáče podle naší píšťalky! Jak často je slyšet hlas i „taky křesťana“, který si naříká, že Pán Bůh (v lepším případě) na něho zapomněl, nebo na něj kašle. A že kdyby nějakej Pán Bůh byl, tak…Však to znáte.

A jak často, když už nás okolnosti přinutí, si dál vymýšlíme varianty, co by kdyby. Jak se snažíme našemu Zachránci fušovat do jeho činnosti. Jak hledáme kompromisy. Ačkoliv moc dobře víme, že jediným lékem, skutečně fungujícím, je radikálně změnit své postoje, svou dosavadní životní cestu. Jenomže změna – výstup na horu – něco stojí. A to se nám nechce. Pokusit se o nápravu. Ačkoliv mnozí z nás dokonce i velmi dobře vědí jak, nebo kde selhali, selhávají. To je to „nastěhovat se do malého města Sóar“. Ve svém životě udělat jen kosmetickou úpravu, aby to co nejméně stálo a bolelo.

            Když si nedáme ani pak říci, Pán Bůh nám nebrání. Když si chceš mermomocí prosazovat svou… Kdo z nás se po takovém svévolném rozhodnutí cítil nakonec dobře a šťastný? Možná v prvních dnech. Ale po čase zjišťuješ, že to nejprve nebyla ta nejlepší volba, pak že to byla volba špatná a nakonec se chytáš za hlavu, protože i když se snažíš o svých silách napravit, co se napravit dá, stejně tě v životě provázejí maléry jeden za druhým. A ty, pokud se dodatečně a řádně nechytíš za nos, se dřív nebo později ocitneš v novém „městě Sodomě“. A jak jsem napsal, nemusí jít hned o problém v oblasti sexuality. Ale o problém obecně. Pokud nechápeš či nechceš pochopit, připomenu ti jednu častou větu: Kdybych já tenkrát…Ostatní si dosaď podle sebe.