Člověk proti člověku

ROZDĚLÍM SVĚT PROTI SOBĚ

Hele, vy, co jste v opozici, nepřehlédněte toto vypravování! Při „správném“ výkladu to může být mocný proud vody na váš mlýnek.

Rozumíte větě, kterou jsem právě napsal? Co chce ve skutečnosti říci? Schválně. Pokuste se na ní svými slovy odpovědět. Zkuste jí jinak formulovat. Není jedno a to samé, jen „vědět“ a nebo se vyjádřit.

Samozřejmě, že o žádném vodním zařízení-vodním mlýnu - spojeným s vaší osobou, nevím. A ani já nemám na zahrádce potok, který bych vám svedl do náhonu tohoto zařízení. Je to slovní obrat, který má vyjádřit, že vám sám o sobě nabízím argumenty, které se mohou obrátit proti mně. „No vidíš, blbečku, jak ses sám usvědčil!“ K takovému závěru dojdete, budete-li „správně“ uvažovat. Tedy jako většina lidí. Bez uvažování a ochoty porozumět. Tak do toho! Pro ostatní pokračuji dál.

            Ten úvod byl nutný. Pán Ježíš totiž ke svým posluchačům mluvil podobně, jako já k vám o pomyslném mlýnu. I on těm, kdo nechtěli pochopit, nabízel vlastně „argumenty“ proti. Abych se už ale konečně vyjádřil, o co tu vlastně šlo.

            On totiž jednoho dne řekl:“ PŘIŠEL JSEM NA ZEM UVRHNOUT OHEŇ, a jak si moc přeji, aby se už vzňal!“

 Ha! Teď se ukázal! Pyroman! Nebo šílenec, co ve skrytu pracuje na rozdmýchání válečného konfliktu. Je to jasný!

Počkejte ještě chvíli, já vám poskytnu další munici.

MYSLÍTE, ŽE JSEM PŘINESL SVĚTU POKOJ? Ne, pravím. ALE ROZDĚLENÍ! Pět lidí v domě, tři proti dvěma, dva proti třem. Otec proti synovi, syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

To je hustý, co?

A mezi tím ještě dodává něco, co bez znalosti souvislostí vyznívá velmi podivně a nelogicky.

„Křtem mám být pokřtěn a jak mi je úzko, že se dosud nekoná!“

            Křtem se myslí „křest utrpením“. Tedy to, co teprve Ježíše čekalo a co očekával. Smrt na kříži. Není to ale tak, že by byl masochista, co se už nemůže dočkat trápení své osoby. On věděl, že vykonáním aktu popravy na jeho osobě se „Něco“ radikálně změní. Že on svým činem odstartuje cosi nesmírně positivního a pro nás prospěšného. V jeho prohlášení proto může být jak láska, tak obava o své blízké, aby nikdo díky tlaku okolí na poslední chvíli neodpadl a tak se nezbavil něčeho, pro co je ochoten On i život dát. A také v tom může být i obava z následujících dnů a utrpení a touha mít to už za sebou.

            S tím souvisí přání, „aby se už oheň vzňal“. Když se o druhém člověkovi vyjádřím, že pro něco hoří, nebo že toužím zapalovat druhé lidi, těžko mě budete obviňovat z pyromanství. Každý chápe, o co tu jde. Že onen člověk je něčím v tom dobrém slova smyslu posedlý. Do hloubky duše přesvědčený. A když chci někoho „zapálit pro věc“, znamená to ho přesvědčit tak, aby se to něco pro něho stalo v životě prioritou. Něco, co pro jeho život moc znamená.

            Ježíš „zapaloval“ lidská srdce pro Boží plán spasení. Věděl ale také o tom, že ke skutečnému „zapálení“ srdcí lidí okolo něj dojde až po otřesném zážitku s jeho ukřižováním. Ale - a to je hlavní – až  je svým mrtvých vstáním přesvědčí, že tahle hrůza měla smysl a že byla do detailu plánovaná. A že nepatří do „normálních“ zážitků. Tehdy pochopí. A teprve pak že se to skutečně „rozjede“ a víra už bude k nezastavení. Proto přišel na svět. A že v tomto okamžiku se také jeho „mise“ naplní a dostane smysl.

            Ježíšovou smrtí a jeho mrtvých vstáním byly nastartované novodobé dějiny člověka. Křesťanství. Slova o rozdělení zároveň charakterizují, co nová víra lidem obecně přinese. Čím se bude vyznačovat. Rozkolem, dělením, opozicí. Protože zvěst evangelia byla tak radikální a revoluční, že bořila od základu tehdejší smýšlení lidí, hodnoty, pohled na svět i na mne samého. To se samozřejmě muselo (a dodnes musí) někde projevit. Ne každý je ochotný něco podobného přijmout, nechat si „kecat“ do života. A jelikož jsme ze své podstaty často i velmi netolerantní, musí nová víra i provokovat a štvát. Dokonce už jen proměna druhého člověka. Ještě včera byl jedním z nás, ničím se nelišil. A dnes je „jiný“. To provokuje, dráždí a nerado přijímá. Pokud se k něčemu podobnému přikloníš, zákonitě se vylučuješ na okraj majoritní společnosti, případně úplně z ní. To je to ROZDĚLENÍ.

            Do této kategorie Ježíšových výroků by zapadalo i slovo, že máme být světlem, solí a podobně. Tedy, že máme doslova svým přístupem i životem samým „provokovat“. Ukazovat prakticky na jiné, lepší a prospěšnější hodnoty. Nebo svým opravdovým životem dávat do protikladu životy těch, kteří žijí pokrytecky, neohleduplně, nemravně, hamounsky.

            Každý z nás samozřejmě bude obhajovat svůj styl života. A ani sebevětší slovní půtka na mém přesvědčení nic nemusí změnit. Bude-li ale soused, vyznávající „něco“ podle toho i žít a já budu denně konfrontovaný s tím, jak se to do jeho života positivně promítá, chtě nechtě nad tím budu muset přemýšlet. Stal se mi „solí“. Jeho příklad pálí, štípe, znepokojuje. Co když má pravdu…?

Pak už je na mně, jaký další postoj zaujmu.